Olomoucké Ozvěny festivalu EIGA-SAI

Ozvěny festivalu EIGA-SAI

V rámci olomouckých Ozvěn festivalu EIGA-SAI jsme letos vybrali dramaturgický celek s tématem smrti v japonském filmu.

Cena lístku na projekci je vždy 100 Kč pro nečlena a 60 kč pro člena Japonského klubu Olomouc. Vstup s permanentkou je zdarma. Filmy Kroužek sebevrahů a Průvodce budou promítány v japonském originále s českými a anglickými titulky, další filmy budou pouze s českými titulky.

DŽISACU SÁKURU | Kroužek sebevrahů

r. Šion Sono [2002] 99 min.
HORROR THRILLER

Vlna kolektivních sebevražd mladých lidí otřásla na přelomu tisíciletí japonskou společností. Tímto tématem se nechal inspirovat i nezávislý režisér, scénárista, básník a performer Šion Sono (*1961), jehož tvorba se v posledním desetiletí těší značné pozornosti i v Evropě, kde pravidelně získává ceny na nejprestižnějších filmových festivalech (Berlín, Benátky – ale třeba i Karlovy Vary). V kultovním snímku Kroužek sebevrahů se pro něj skutečné události stávají odrazovým můstkem, domýšlí jejich možné důsledky, dodává jim alegorické vyznění. Kam až by mohl svět dospět, kdyby ti, kdo pohrdají vlastním životem, spojili své síly? Jakou roli může sehrát tradiční vědomí kolektivní sounáležitosti a jakou moderní komunikační technologie? Co by to mohlo znamenat pro společnost, která se zbavila prakticky všech hodnot, k nimž se stojí za to upínat? Při pohledu na rozesmáté tváře středoškolaček, které se vrhají pod vlak, člověka dodnes mrazí. Kroužek sebevrahů je mistrovský thriller s hororovými prvky, na který se opravdu nezapomíná. Film si odnesl cenu diváků a cenu poroty z Mezinárodního festivalu fantasy filmů v kanadském Montrealu.

[CSFD][FB událost]

OSÓŠIKI | Pohřeb

r. Džúzó Itami [1984] 124 min.
KOMEDIE

Originální satirická komedie o rodinném pohřbu stála u zrodu Itamiho světového renomé a dodnes je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby. Dílo získalo cenu Japonské filmové akademie za nejlepší film roku, nejlepší scénář, režii i mužský herecký výkon v hlavní roli. Úspěšnému televiznímu herci zemře tchán a jemu se tak poprvé v životě dostane čestné povinnosti vystrojit pohřeb. Maestro se snaží nečekané role zhostit co možná profesionálně, memoruje fráze, studuje scénáře, aby všechno bylo tak, jak má. S některými situacemi ale kupodivu ani odborná literatura, ani instruktážní rychlokurzy nepočítají… Podobně jako jiné Itamiho mistrovské dílo, snímek Pampeliška (Tanpopo) pojednávající o tajemství přípravy dokonalých nudlí rámen, je i Pohřeb nabit svérázně servírovanými reáliemi, takže z každého diváka se po zhlédnutí snímku stává specialista na japonský zádušní kult… V hlavních rolích obou snímků excelují Cutomu Mijazaki a Itamiho okouzlující choť Nobuko Mijamoto.

Džúzó Itami (1933-1997), rodák z Kjóta, byl v pravdě renesančním člověkem – a to nejen co do rozsahu svých aktivit, ale i co do bytostného založení. Kromě filmové režie se věnoval i poesii, tvorbě reklam či průmyslovému designu. Měl povahu angažovaného dokumentaristy, který se snaží vynášet na světlo společenské neduhy (což jej nakonec možná stálo i život), neschází mu však sebeironie, hluboký kulturní background a noblesa. Natočil pouhou desítku filmů, minimálně tři z nich, Tanpopo (Pampeliška), Osóšiki (Pohřeb) a Marusano no onna (Žena z berňáku) patří navždy k japonské filmové klasice. Itamiho zeť Kenzaburó Óe se stal druhým japonským nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

[CSFD][FB událost]

OKURIBITO | Průvodce

r. Jódžiró Takita [2008] 130 min.
DRAMA

Příběh violoncellisty Kobajašiho, který po rozpadu symfonického orchestru hledá uplatnění v rodném městečku v podhůří japonských Alp a víceméně omylem je nachází ve firmě, zabývající se přípravou nebožtíků na poslední rozloučení, oblétl díky oscarovému ocenění celý svět. Průvodce se stal vůbec prvním (a dosud jediným) japonským snímkem, který získal cenu Americké filmové akademie za nejlepší neanglicky mluvený film. Pro tvůrce snímku znamenal Oscar raketový nárůst popularity – a pro svět japonského filmu dlouho očekávané ocenění a zároveň i impuls k novému tvůrčímu vzepětí. Nadšenému přijetí filmu nepochybně pomohlo i skvěle promyšlené propojení bytostně japonské estetiky smrti se zvukem violoncella promlouvajícího univerzálním hudebním jazykem. Takitova jedinečná životní zkušenost a průzračné vidění věcí souzní s hudbou Joe Hisaišiho vskutku dokonale.

[CSFD][FB událost]

KÓŠIKEI | Trest smrti oběšením

r. Nagisa Óšima [1968] 117 min.
KRIMI SATIRA

Nedávno zesnulý enfant terrible japonské kinematografie Nagisa Óšima (1932 – 2013) byl s oblibou označován za praporečníka japonské Nové vlny, on sám se však podobným škatulkám zarytě bránil. Trest smrti oběšením, jeden ze svých nejlepších snímků, natočil až poté, co se definitivně rozžehnal s autoritativním studiem Shōchiku a začal působit na nezávislé scéně. Z filmu dýchá nejen Óšimova tvůrčí genialita, ale i jeho vyhraněné společenské názory a vzrušená atmosféra zlomového roku 1968.

Japonský Korejec, odsouzený k trestu smrti oběšením za vraždu dvou japonských dívek, zcela nepochopitelně exekuci přežije, ztratí však paměť. Co si s takovým jedincem počít? Jindy zcela rutinní a chladně technokratický úkon popravy náhle pozbude své odosobněné automatičnosti – členové exekučního týmu jsou nuceni jednat bez předem připraveného manuálu, jen na základě vlastního rozumu a citu. Ke slovu tak přicházejí jindy pečlivě skryté individuální povahové rysy a postoje, které nepochybně odrážejí hluboké vnitřní pnutí samotného režiséra. Nestandardnost situace se stává spouštěcím mechanismem gejzíru absurdních tragikomických situací i vizuálních imaginací, ze kterých prosvítá hluboký satirický a filosofický podtext. Odhalování skrytých předsudků vůči korejské menšině, filozofické úvahy nad oprávněností trestu smrti a zkoumání otázky viny za takto provedený úkon – to vše v úžasné symbióze s dokonalou prací kamery dotváří neopakovatelnou atmosféru filmu.

[CSFD][FB událost]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *